Festival Prague Sounds, dříve známý jako Struny podzimu, letos přinesl v hlavním programu osm originálních hudebních večerů. Ve čtvrtek 24. listopadu jej ve Foru Karlín zakončil sólový koncert klávesového alchymisty Nilse Frahma. „Šestadvacátý ročník festivalu je úspěšně za námi a já jsem přesvědčen, že nový název Prague Sounds festivalu sluší. Jsem rád, že si na něj rychle zvykli naši dlouholetí příznivci, že si na festival našli cestu noví fanoušci a že rezonuje mezinárodně. Už nyní pracujeme na tom, abychom Prahu rozezněli i v roce 2023,“ říká ředitel festivalu Marek Vrabec.
Festival zahájila 23. října ve Velkém sálu Lucerny pražská premiéra amerického ansámblu Snarky Puppy, který naživo ukázal, proč získává ocenění v kategoriích od jazzu po R&B. Jen o den později vystoupil v La Fabrice mandolínový virtuos, zpěvák a skladatel Chris Thile. V jeho intimním sólovém recitálu zněl bluegrass, blues ale i sonáty a partity J. S. Bacha či Radiohead. Odložené festivalové premiéry se dočkali berlínští průkopníci akustického techna Brandt Brauer Frick Ensemble, kteří zahráli 1. listopadu v Dox+ v rozšířeném desetičlenném obsazení. O den později už se festivalové neonové logo stěhovalo do Velkého sálu Lucerny, kde se představilo ikonické jazzové kvarteto ve složení Joshua Redman – Brad Mehldau – Christian McBride – Brian Blade. Další festivalový koncert hostila 13. listopadu La Fabrika, kde bubeník Makaya McCraven přezdívaný „beat scientist“ uvedl v české premiéře svůj organický mix jazzu, hip hopu a avantgardy. Charismatická britská zpěvačka Laura Mvula 16. listopadu zavítala do Roxy, kde zaujala neokoukanou hudební podobou a zbrusu novým repertoárem z ceněného alba Pink Noise. Na něm znovuobjevila synth-pop 80. let, aby ho posunula do soudobého uměleckého žánru. Jiří Stivín, legenda domácí hudební scény, oslavil svoje osmé kulatiny 19. listopadu v Rudolfinu jak jinak než improvizací. Popřát mu přišli Jiří Suchý, členové původního Pražského výběru Michael Kocáb, Michal Pavlíček a Ondřej Soukup, jazzový klavírista Emil Viklický či Epoque Quartet.
Nils Frahm, hvězda elektronické scény, pak potvrdil pověst umělce, jehož živá vystoupení působí jako hudební alchymie, a to nejen díky smyčkování basových linek a beatů v reálném čase, ale především díky ladnému a suverénnímu pohybu uprostřed rozsáhlého arsenálu kláves. „Troufnu si říct, že závěrečný koncert dokonale podtrhl progresivní dramaturgii našeho festivalu. Na druhou stranu jsme jen o pár dní dříve uspořádali oslavu 80 let Jiřího Stivína. A to je přesně to, co dělá festival Prague Sounds tak jedinečným. Respektujeme minulost, žijeme současností a směřujeme do budoucnosti. Právě tato neustálá evoluce je receptem, díky němuž se festival stále vyvíjí,“ dodává Vrabec.
